Praha, patek, 29. prosince 2006

Ted je 9:42 mistniho casu [to jest 9:42 vaseho].

Tak jsem se vratil domu! Moje "dovolena" trvala presne jeden rok, sest mesicu, jeden tyden a jeden den. Jak se slusi a patri na konci kazde zivotni etapy budu trochu bilancovat. Predevsim, proc jsem vlastne chtel jet do Anglie a nakolik se mi podarilo me plany realizovat.

Jiz delsi dobu me trapilo, ze nejsem schopen se naucit cizimu jazyku. Tim nejpotrebnejsim byla samozrejme anglictina. Naplanoval jsem si tudiz zhruba pulrocni pobyt v Anglii s tim, ze budu v Londyne chodit do skoly (respektive pokracovat ve vyuce kterou jsem zapocal v Praze, to totiz Callan school, kterou jsem navstevoval umoznuje). Pote co me v Londyne prezkouseli, priradili me dokonce asi o 50 paragrafu dale, nez jsem skoncil v Praze. Povazoval jsem to za slibny zacatek. Na stridani vyucujicich jsem byl take zvykly, nebot je to soucasti one metody, jak navyknout necvicena ouska na ruzne prizvuky a dialekty. Dalsi velke stesti me potkalo, kdyz jsem si nasel praci kousek, tedy asi 30 minut jizdy, od skoly. Na londynske pomery je pul hodinka opravdu " hned za rohem", takze jsem rano pracoval a vecer chodil na dvouhodinove lekce. Tento naprosto idealni stav, kdy jsem mel vyborne placenou praci a cas na skolu, bohuzel netrval nijak dlouho, nebot stavba kde jsem pracoval skoncila. Nasel jsem si praci jinou a utrpel zivotni zkusenost v podobe jednoho mizery, ktery porad sliboval a nikdy nic nedodrzel, takze kdyz jsem odpracoval asi 550 liber a nevidel je, poslal jsem ho konecne do haje. Na chvili jsem se vratil domu, udelal par vykresu pro kamarada, kdyz se naskytla nova sance. Moji kamaradi (Chroust a Luka) pobyvali tou dobou rovnez v ostrovnim kralovstvi a podarilo se jim domluvit, ze bych mohl prijet za nimi do Cornwallu a pracovat pro Charlieho. Nabidku jsem privital a odjel za nimi 17.listopadu.

Bylo to fajn. Mel jsem pro sebe jeden cely barak se tremi loznicemi, jednou kuchyni a dvema koupelnami. Prace byla ruznoroda od stavebnich cinnosti jako zednicina, betonovani, elektrina, voda, pres vytvoreni par vykresu a vizualizaci, po praci na zahrade a krmeni zvere. Dokonce jsem mel jednoho cloveka k ruce, jakysi Wain, ktery mi pomahal. Diky nemu a Lorelovi, coz byl stavar v duchodu, jsem pomalu pronikal do taju anglickeho stavitelstvi, zpravidla zcela proti logice a stavarskym zasadam, ale co chcete, vzdyt jiz Asterix pravil: "Ti Britanci jsou blazni."

U tohoto zamestnavatele se mi postestilo opravdu mnohe vcetne nekolika sluzebnich cest po Anglii a Francii, na nichz jsem ridil i neriditelna vozidla v havarijnim stavu, s volanty na ruznych stranach, osobnimi auty pocinaje a tranzity a minibusy konce. Uzil jsem si i lyzovani v Alpach a koupani v oceanu. Protoze jsem nechtel ztracet krok se svym oborem, po kterem se mi obcas i zastesklo, ve volnem case jsem misto "utraceni casu naprosto neefektivnim zpusobem" pracoval na nekolika stavebnich projektech virtualne spojen se svou vlasti a uprimne honba za internetem byla mnohdy opravdu vysilujici a nebezpecna. Kuprikladu ve Francii s polofungujicim automobilem ve snehove vanici na alpskych serpentinach, jen abych se na hodku pichnul v hospode na net.

Na teto ceste se mi take splnilo nekolik snu. Prvni: jel jsem, jedl jsem a spal jsem na veeeelike lodi. Druhy: zaplachtil jsem si na oceanu a taky zabodyboartoval a zakajakoval. Treti: zahral jsem si kriket. Ctvrty: ochutnal jsem mineralni vodu Perrier, mimochodem je to hnus. Paty: jedl jsem v cinskem bufetu s neomezenou konzumaci :)

Take jsem na teto ceste o leccos prisel: O iluze. Nejvic vas oskubou krajane. O bryle. Necht je jim ocean milostiv. O nase spacaky, necht si je novy majitel uzije. O dalsi bryle. Ale uz jsou spraveny.

A to je tak nejak asi nejspis patrne uplne vsecko, teļ uz zbyva jen ty zkusenosti poradne uplatnit, takze ahoj, jdu se poohlednout po nejakem zamestnani.

Zaverem, jako tradicne par fotek.

Alpy.

Alpy.

Alpy.

Orleans.

David

Serre Chavalier, Francie, streda, 15. listopadu 2006

Ted je 8:45 mistniho casu [to jest 8:45 vaseho].

Takze, jak mozna jste si vsimli, je tento prispevek posilan z Francie. Ano, dalsi sluzebni cesta, ktere predchazelo toto.

Po navratu z Londynske Skishow jsme se dozvedeli, ze jedeme za sedm dnu na tri tydny do francie, pripravit hotely na zimni sezonu. Pracovali jsme nejen v office, ale i na farme, kde se pripravoval novy pokoj pro Liema (nejake to malovani, elektrina,...), dodalani par plasteru sten, stropu, oprava zaby, hrebelcovani opic, nove lustry, oprava koupelny, malovani, fillovani drevenych tramu... Ridim minibus! A hlavne priprava na dalsi Skishow, tentokrat v Birminghamu. Jedeme tam (ja a Chroust, Luka nemuze, nema kde sedet, mame jineho tranzita, pouze pro dve osoby), odjezd je ve ctvrtek. To se postavi stanek a jede se zpet do NQY a v nedeli ho jedeme zbourat. Protoze je v nedeli posledni den vystavy, vyrazime kolem pul jedny. Docela se tesim, protoze doufam, ze prijedeme v cas, abychom si ji mohli prohlednout. Mame smulu, poradatele nas tam nechteji pred koncem vystavy pustit. Cekame, je sest hodin a brany prave skoncivsi vystavy se oteviraji i pro nas, rychle balime a za hodinku uz jsme na ceste do NQY. Prijizdime kolem jedne ranni, v hotelu na nas ceka Pip, potrebuje rano odvezt do kancelare (na to je urcen Chroust) a odpoledne udalat nakup stavebniho materialu a potravin do francie (jedu ja). Takze, at mame mit podle rozvrhu dayoff, pracujeme jako divi. Do hotelu prijizdim s Pipem kolem sedme vecer, nakladame transita jidlem, ktere vezeme do francie (jenom namatkou 40 multipacku bramburek, pres 960 pytlicku, kartony beams, 30 christmas pudinku, ...), take nesmime zapomenout pridat nejaky ten stavebni material a naradi (16 obrich kyblu bile barvy, 10 pytlu plasteru,...). Jelikoz mame byt na Portsmouthskem farry portu v osm ramo, nejdu spat (nema to cenu), budeme vyrazet po druhe ranni. Vecer take zjistuji, ze nam nefunguje v aute zasuvka pro zapalovac, ktere vyuzivame pro nabijeni TomToma, nabijime ho v jinem aute a doufame, ze nam vystaci baterie na celou cestu.

Je 02.15 a my vyrazime do Francie. Cestou pada mlha na Mohylove vrchy a tak hustou, ze by se dala krajet, je rybnicek ..., pardon. Je mlha, viditelnost max. 5 metru, bohuzel nase auto ma par nedostatku, jako nefunkcni zapalovacova zasuvka, nefunkcni svetlo v kabine, divne umisteny klakson ve volantu, spatne topeni (proste netopi), divnou prevodovku, rozbite otvirani okenka u spolujezdce a nefunkcni mlhova svetla. Cesta probiha vesele dal a kdyz po trech hodinach mame ujeto neco pod pulku trasy prenechavam rizeni Chroustovy, ktery je daleko lepsi ridic nez ja, aby dohnal nasi ztratu, ma stesti mlha trochu polevuje, takze muze je co to da. Ctyricet mil pred pristavem dostavam rizeni opet do rukou a pomoci navigace TomTom jedu do pristavu, teda rad bych tam jel. Bohuzel na posledni krizovatce si nejak spolu nerozumime a ja odbocuji do nejake ulicky, ktera konci u plotu s ostnatym dratem hlidanym vojaky Spojeneho Kralovstvi Velke Britanie se samopaly. Omlouvam se jim, ze jsem zabloudil a ze jedu do pristavu na trajekt a prosim o moznost otoceni se. Nezastrelili nas, a my se otacime a tentokrat bereme spravnou odbocku.

Tenhle odstavec bude pojednavat co se vsechno udalo v Portsmouthskem farry portu. Prijizdime k brane do pristavu, ukazujeme nas listek a je nam pridelen parkovaci pruh, kde mame cekat na nalodeni. V arealu pristavu je spousta policistu, co chcete, kdyz jste na "hranicich". Zastavuji a jeste specham do cekarny, abych si vybral z bankomatu penize. Cestou si prohlizim betonovou branu pro vjezd aut na trajekt (1. chyba), v cekarne nachazim bankomat a pokousim se vyhrat nejakou to cenu a... predstavte si vyhravam 100 liber, stacilo mit jenom trochu stesti a platny pin. Potesem vyhrou odchazim k autu, v euforii si opet prohlizim branu, tentokrate z druhe strany (2.chyba). Chroust si jde sehnat kavu (3.chyba), ja se rozvaluji v kabine a ctu letak o trajektu, kterym pojedem. Jak tak se probiram letakem zavadim o klakson na volantu (4.chyba), omluvne se otacim na ostatni ridice. Co to nevidi moje oci, dva policiste opousteji hloucek ostatnich svych kolegu a kolegyn a volnym lezernim krokem se priblizuji k nasemu autu! Ted je kazda rada draha, mam se snazit projet zatarasy s ostnateho dratu a dostat se na trajekt, nebo radeji se pokusit ujet smerem do mesta a ztratit se v nejake zapadle ulicce s nasim oranzovym transitem; ani modri nevedi... Snazim se hodit si minci, ale zapadla mi pod sedacku! Nic naplat musim doufat... Odpovidam na pozdrav a ukazuji svuj nejen pas, pozdeji take obcanku, proof address, driving license, platebni kartu. Odpovidam na vsetecne otazky typu co tady delam (ridim), jestli jsem verici (nejsem, Allah to vi), kam jedeme (do Francie), proc tam jedeme (pripravovat zimni sezonu v hotelu), co vezeme (ukazuji nakladovy prostor; barvy, plaster a jidlo), proc to vezeme (pripravovat zimni sezonu v hotelu), proc vezeme tolik jidla (pripravovat zimni sezonu v hotelu, jidlo je soucasti pripravy na tradicni anglicke Vanoce), jestli mame doklady od auta (ne nemame, auto je spolecnosti, ve ktere pracujeme; vsuvka, zde jsem se obaval, ze muze byt jedine nejaky problem, ale v UK je to normalni jev, ze se jezdi bez technicaku a ridicaku). Vzali jsi od nas doklady a at pockame, cekame, cekame, cekame... ostatni auta uz dostali zelenou na nalodeni se na trajekt a my stale cekame, za patnact minut, konecne prichazi policista s doklady a vraci nam je, vse OK. Dostavam formular, ve kterem je mimo jinych vyplnenych udaju o me osobe i zaskrtnuta kolonka, ale tu si jiste sami najdete (prikladam sken casti "zaznamu_silnicni_kontroly"). Chrousta ( on a Luka jsou velci cestovatele) se jeste vyptava na jeho zahranicni razitka v pasu Novy Zeland, Maroko, Singapur, Malajsie , Norsko.... Odjizdime k dalsi brane, je to celych 50 metru od naseho mista stani. Dalsi kontrola. Prohlidka auta zevnitr i zespoda, dve zavazadla pod rentgen, my do ramu, tzn. vsechno kovove sundat (hodinky a pasky jsme si mohli nechat) dat veci na rentgen, sundavam si svoji cestovni tasicku na krk, chci ji dat do plastove vanicky spolu s penezi a klici, neni mi to dovoleno, takze tasticka je polozena na pas spolu s batohy. Prochazime ramem, vse OK, bereme si batohy, vse OK a nastupujeme do auta. V aute, kdyz chci nastartovat se ptam Chrousta, kde jsou pasy, odpovida, ze nam je vraceli, koukam se do prihradky a zjistuji, ze nemam svuj pas a ani tasticku pres krk, zpet k rentgenu, moje tasticka je mala a lehka, takze se zastavila o takove gumove pasy, ktere uzaviraji vstup do rentgenu. Dostavam tasticku a odjizdime, tedy radi bychom jeli. Bohuzel po ujeti ani ne tri metru nas dalsi policista odklonuje na odstavne parkoviste. Ukazat pasy, co vezete, kam jedete, proc tam jedete, ... kontrola tentokrate vsech nasich zavazadel (bohuzel bez nasi pritomnosti, jak se nechava slyset Chroust, ze se to nesmi, souhlasim s nim, ale je mi to v tuto chvili jedno, bojim se, ze nestihneme trajekt. Polistista si bere nasi rezervu a asi se duchem vratil do svych deckych let, kdy jako kluk prohanel obruc po navsi (aspon to tak vypadalo, kutaleni pneumatiky obcas ji zvedl a pusti na zem). Policistka si prohlizi s velkym zajmem moje drevena prkynka obalena silver tape (slouzi mi jako distanc pro notebooka), aby si posleze vyzkousela par rytmu za doprovodu ozvucnych drivek. Za pet minut odjezd trajektu konecne dostavame povoleni se nalodit. Jsme posledni a za nami se zaviraji velka vrata.

Jiz cestou z NQY jsme se rozhodli neomezovat se pri vyuzivani firemni platebni karty, na nase diety. Jsem mirne rozladen, pri pohledu na nabidku v lodni restauraci (nikde nevidim lososa jako predkrm, jehneci steak jako hlavni chod a ovocny salat jako desert, misto toho bagety, tousty, a klasicka snidane). Objednavame si tedy plnou britskou snidani a nejake sladkosti a napoje. Mame ted sest hodin cas. Prolejzame trajekt a pak kotvime na pohodlnych sedackach, kde se snazime usnout a ja dokonce jeste pracovat. Moc to nejde, ale preckali jsme zbyvajici dobu a uz je cas jit pomalu na prid a sledovat pristavaci manevr. Jeste mala vsuvka, sli jsme se kouknout do lodniho shopu, samozrejme muj notebook opet rozpipal bezpecnostni ram, vysvetluji mlade slecne, ze to dela pocitac, pry se nic nedeje a ja vstupuji do obchodu. Stejny problem je pri odchodu z kramu, slecna jenom mavla rukou. Je zajimave, ze tento problem delaji pouze francouzske bezpecnostni ramy, nikde jinde jsem se s tim nesetkal. Pokud by nekoho z vas napadlo cim to je, budu vdecny za informaci.

Francouzska pasova kontrola probehla behem 15 sekund (zadne hloupe otazky opakovane 3x, vyndavani batohu, proste nic, pouze jsem pozdravil, ukazal nase pasy a odpovedel na otazku kam jedeme) a mohli jsme jet dal. Zde je treba podotknout, ze nase auto je anglicke vyroby, proto kdyz prijedete na nase evropske silnice ridic sedi u krajnice. Tento bezvyznamny fakt je treba promitnou do jedne skutecnosti a to, ze se ve francii plati vsude myta a vyberci jsou vzdy na leve strane (tzn. u spolujezdce v nasem pripade, problem byl v rozbitem stahovani okenka, takze, kdyz jsme prijeli na myto, ridic musel jet co nejvice doprava, aby mohl spolujezdec otevrit dvere a zaplatit. Docela legracni manevr. TomToma jsme zapinali, vzdy jen na chvili, v ramci setreni baterii. Prestoze jsme se chteli vyhnout Parizi, TomTom mel jiny napad. Po prohlidce Eifelovky v mistni nekolikakilometrove zacpe na ctyr proudove dalnici se po dvou hodinach dostavame do mist, kde jsme se chteli napojit na dalnici na Lyon. Cesta pokracovala bez problemu, stridame se u rizeni, tankujeme desitky litru nafty, ladujeme se francouzskym vynikajicim syrem (diky Karlos), davam si obed v sedm vecer a jsou to testoviny po bolonsku s extra porci parmazanu (usmal jsem se na servirku), kiwiovy salat a pomerancadu. Cestou tipujeme s Chroustem kolik zaplatime za myta nez dorazime do hotelu. V Grenoblu se marne pokousime TomToma presvedcit, aby zvolil jinou trasu nez pres tunel (je dlouhy skoro trinact kilometru a hooodne drahy), po prohranem boji jedeme smerem na Turino (Turin), cestou se vyhybam francouzkym kralikum, kteri se rozhodli udelat si nocni piknik na dalnici. Vjizdime do tunelu za poplatek 42,10 eura, abyhom za 15 minut vyjeli v Italii. Pak uz chybi slabych 60 kilometru do kopce a z kopce a jsme na miste urceni je 5.30 rano a my jsme pres 26 hodin na ceste, ujeto je 843 mil (1357 km) plus nejake ty namorni mile trajektem. Budime Lucku, aby nam otevrela dvere a padame do pripravenych posteli. Zde ve Francii nas cekaji tri hotely a v nich malovani sten, dveri a oken, nejake omitky a elektro (to bude moje prace), presouvani posteli z jednoho hotelu do druheho nebo tretiho, atd. Take nas ceka par vyletu po okoli, Briancon, hory, L`Eclairce ...

Jeste posleni zpravicka prijizdim do republiky 16.12. (alespon doufam).

Pro velky ohlas jsem opet pro zvidave ctenare pripravil maly kviz: Kolik jsme zaplatili za vsechny silnicni poplatky ve Francii? Mala napoveda ja tipoval 57 euro a Chroust 113 euro a co vy? Odpovedi posilejte, prosim na muj mail: david.reichel@mavk.cz predmet: poplatky.

Jeste spravna odpoved na minulou otazku je: Domu nedorazim nikdy, protoze neumim plavat, abych preplaval cely kanal!

A jako jedina spravna odpoved byla od uzivatele, ktery ma zkratku mk. Gratulujeme.

Zaverem, jako tradicne par fotek.

Cesta do Birminghemu.

Opoustime Anglii, Portsmouth.

I na trajektu se da pracovat.

Konecne francie, vsichni jsme se tesili.

Seine.

Paris.

Muj nejdelsi tunel, temer 13 km dlouhy.

Vylet do Brianconu.

Vylet do Brianconu.

Vylet do Brianconu.

Alpy, pohled z meho balkonu.

Alpy, pohled z meho balkonu.

David

Cornwall, utery, 24. rijna 2006

Ted je 09:13 mistniho casu [to jest 10:13 vaseho].

Uplynul jiz nejaky ten cas od posledni zpravy, kterou psal mokry krtek a proto je na case napsat nejake dalsi povidani, jak se zije za kanalem.

Odjizdel jsem ve stredu 4. rijna ve 21.30 z Florence a v 19.15 nasledujiciho dne jsem uz byl na Victoria Coach Station v Londyne, tam jsem musel osobne si zabookovat listek do Newquay, protoze z Prahy nejde mit zabookovanou celou trasu Praha-Londyn-Newquay, ale pouze Praha-Londyn. U pokladny jsem zaplatil "pokutu" dvou liber, ze jsem si listek nevybavil on-line. Nu coz, jsem mlady, bohaty a perspektivni muz, tak jsem je obetoval a bylo to vyrizeno. Jede mi to az ve 23.30. Jeste ze nadrazi je ciste a je tam spousta sedadel. Hned jsem dve sedacky zabral a zacal premyslet jak zabit ty ctyri hodiny... ano, a modri uz vedi, poslal jsem sms mistnimu klubu s telefonnim cislem budky u ktere jsem se usidlil a cekal. Za chvilku zvoni telefon a ja odpovidam na spoustu zvidavych otazek: Jaky je barometricky tlak v Londyne? Jaka je aktualni spotreba elektrike energie v Londyne a jeho prilehlem okoli? Kolikrat se otocilo kolo autobusu, ktere ma prumer 100 cm po ujeti trasy Praha-Londyn, kdyz autobus nemel zadne dalnicni znamky? a tak dale... Po ukonceni hovoru se presunuji o 13 metru dal, kde jsou lepsi sedadla. Vedle me sedi starsi pan, se kterym se nejak, sam nevim jak, davam do reci, je z mista pobliz skotskych hranic a modri opet vedi..., je to amatersky fotograf. Bavime se o tom, co radi fotime a na co, ze u nich jsou krasni motyli; jeste ze me Amie naucila to slovicko :-)). Bohuzel, mu to jede o hodinu driv nez me, takze musim jeste sam odhanet "mladeho bezdomovce", ktery se mi snazi prodat travell card (to je jako nase tramvajenka). Pisi take Chroustovi, aby me cekali s autem v sedm rano na nadrazi, odpoved dostavam temer okamzite, radi si prispi, takze na me kaslou, ze cestu znam. Po 34 hodinach jsem na miste, s prevelice tezkymi a velkymi zavazadly se potacim SAM do hotelu. Konecne jsem tam, padam do krasne prichystane postylky a usinam; timto bych chtel podekovat Luccine mamince, jak krasne ji naucila stlat postel. Vecer se konecne potkavam s Chroustem a Lukou. Vikend travime na vylete, jedeme k majaku. Na farme se deje silena prestavba, Wejn uz na me ceka a davame se do bourani stareho pavingu, delam sadrokartonove stropy, elektriku, kamenne zdi, komin, vybouravani kamenne obvodove zdi pro budouci komin, jeste ze to cele nespadlo. Pokousime se nacpat kourovod prumeru 20 cm do otvoru po starem kourovodu prumeru cca 15 cm, prestavte si povedlo se (sice se musela stena skoro cela rozebrat). Anglicke metody staveni jsou nekdy hodne divne. Jelikoz se blizi zimni sezona, byli jsme poslani pripravit nas (Skitopia) stanek na vystavu Skishow, ktera se kona v Londyne. Jako stravovaci a zasobovaci referent byla zvolena Luka , Chroust a ja jsme byli pasovani na ridice, stehovaky, montery a konzumenty. Jelo se tranzitem na otocku, diky skvele navigaci, kterou obstaraval TomTom (GPS-ka) jsme nikde nebloudili. Takto jsem najezdil prvnich 113 + 113 + 113 + 113 = 452 mil vlevo.

Pro zvidave ctenare jsem si dovolil pripravit maly kviz: Vzdalenost Newquay-Praha je 1570 mil (1 mile = 1,609 kilometru), pokud bych se rozhodl jit domu pesky (nemam uz zadne penize na zaplaceni dopravniho prostredku) a za den bych usel 41,5 kilometru, za jak dlouho budu doma? Odpovedi posilejte, prosim na muj mail: david.reichel@mavk.cz predmet: cesta.

Zaverem pridavam par fotek.

Na vystave.

Na vystave.

Na vystave.

Komin.

Komin.

Komin.

Varim.

Ridim.

David

Praha, utery, 3. rijna 2006

Ted je 12:26 mistniho casu [to jest 12:26 vaseho].

Nasi mili vsichni, uz je to tu zase. Nas pracovni zajezd pokracoval a ja v psani tez. Pokud jste nedostali ten predchozi dopisek a zoufate si, ze nejste v obraze, tak to nedelejte a podivejte se na nase stranky (www.mavk.cz) a mozna tam najdete i nejake to foto. Navic pokud jsem na to nezapomnela, tak jsem ten prvni dopis pridala jeste do tohoto mejliku, patrne na konec, takze se tam podivejte a muzete si ho precist jako prvni. Nuze, sve dny jsme travili i nadale pilnou praci. Nas obvykly den probihal asi nasledovne. Po neprijemnem knikani meho mobilu v osm hodin, se pokazde rozpoutal pasivni vytrvalostni boj o to, kdo nevstane prvni a neudela snidani. Uprimne jsem lepsi na cele care. Po snidani hupky do strasne pracovniho obleceni a hura makat. Rodina tou dobou buļ vstavala nebo snidala. Amie, ktera mela nedavno seste narozeniny po ranu nemluvi, dokud se nepomazli s maminkou a nezvykne si na to, ze je zase den. To mi pripada jako dobry napad a tak to zkousim na manzela. Lyam, prostredni ditko, nas pravidelne zdravil Goodbye, ale nevyvozovali jsme z toho zadne dusledky. Nejsrdecnejsiho uvitani jsme se ovsem vzdy dockali od psinky Poppy, ktera tim ovsem sledovala vlastni zajmy a nosila si micek, ktery chtela hazet az do naprosteho vycerpani (naseho nikoli jejiho). Velmi zajimavou konverzaci jsme udrzovali take s Dominikem, to je ten pan, co nahle prijel a zacal vsechno ridit, vzpominate? Prestoze detske zajezdy skoncily a TJM jiz zde nepremavala, Dominik se k odjezdu nemel. Zustal ubytovan ve stanu v Navy centru, ale kazde rano prijel k Charliemu na snidani, obcas prilozil i ruku k dilu. Soustredil se hlavne na silacke kousky a jeste pak chodil temer denne cvicit do posilovny. Pokazde kdyz nas potkal vykrikoval Vladivostok! Tolstoj! Cajkovskij! a byl hrdy jak umi pekne cesky. Byl fascinovan Davidovou sikovnosti a tim jak se ruinicka rychle stava domem. Kolem poledne jsme utekli od prace a obedvali, buļ s rodinou, nebo ve vlastnim bungalovu ze zasob, ktere nam na objednavku Mandy dodavala. Mezi sestou a osmou, podle narocnosti prace jsme to zapichli a sli se vydrhnout a najist. Obcas nas vyvezli na veceri nekam do mesta, obcas nas pozvali na grilovani. Dominik se ucastnil vetsinou take, pokud se nekde neopijel s nove nabytymi francouzskymi kumpany. Za cely zivot jsem nesnedla tolik polosyroveho hoveziho, jako tady. Je to tu furt sama fiesta, mistni specialitou jsou bifteky a delaji je pekne krvave. V prubehu konzumace jsem neustale umirala hruzou, kolik tasemnic, skrkavek, roupu, hlistu a svalovcu muze byt v jednom bifteku zabydleno. Jednoho vlaheho vecera, kdy se rodina zdrzela na vylete do hor, jsme momentalne bezprizorniho Dominika pozvali na veceri k nam. Po testovinach a la bolognese nam vyjevil sladke tajemstvi, ze by docela rad koupil taky nejakou zriceninku ve Francii a jestli bychom mu ji pak dali do kupy. Priznavam, ze nam zprvu vyrazil dech, ale postupne se nam ten napad libil cim dal vic a uz jsme si malovali nasi budoucnost na francouzskem venkove a David zacal shanet informace o tom, co je treba k prevozu dvou kocek do zahranici. Mezitim jsme ovsem udelali mnoho prace zde - od natreni okapu a mrizi na oknech, pres fasadu, kluceni zahrady, odplisņovani, veseni zrcadel a vseobecnou debordelizaci, az po odrezovani kovani na okenicich. Na nove uklizenou zahradu se prisli podivat tri slepice a od te doby tu travily kazdy den hrabanim. Poppy diky tomu zase travila dny sledovanim tech slepic a byla mene naruziva v noseni micku. Ovsem take se mi jiz zahojil kotnik natolik, ze jsem si troufla znovu vsednout na bicykl. Proto jsme jednou v nedeli vyrazili na vylet, ktery mel byt zavrsen na plazi. Zakoupili jsme mapu okoli, Charlieho jsme primeli koupit nam zamky na kola, pak jsem podlehla psychickemu teroru ze strany manzela a nasadila si na hlavu naprosto neslusivou cyklistickou helmu, ktera mi padala na zatylek, nebo» byla urcena nejspise hydrocefalikovi a pak jsme vyjeli. Bylo krasne a teplo. Jiz v prubehu prvniho kilometru jsme se nekolikrat poradili s mapou, zda opravdu mirime na nami zvolenou cyklostezku a na prvnim rozcesti David vyslovil nezapomenutelnou mantru, totiz, ze tudy a ukazoval pri tom do nejakeho lesika, se tam jiste napojime. No muzete mi verit, ze nenapojili. Stravili jsme prijemny den prevazne na cestach s hlubokym, jemnym a rozpalenym piskem, jdouce vedle svych kol, propletaje se mezi velmi pichlavymi rostlinami. Nektere obzvlaste zajimave pisecne duny jsme si prohledli i nekolikrat. Zjistili jsme, ze turisticka znacka pro cestu, kterou nemate chodit, vypada ve Francii naprosto stejne, jako v Cechach oznaceni stromu urceneho k porazce. Toto nam bohuzel doslo az k veceru, kdyz jsme zminene oznaceni uvideli jiz ponekolikate i na sloupu elektrickeho vedeni. More jsme nezahledli ani koutkem oka, prestoze mi manzel pred kazdou dalsi obrovskou dunou sliboval, ze za ni uz jiste bude videt, aby me donutil na ni vyvleci sve kolo, ktere jsem, patrne o nejakou tu straslivou rostlinu s trny jako zuby savlozubeho tygra, pichla. Nastesti najit cestu domu nebylo zdaleka tak nesnadne jako najit more a tak jsme to stihli jeste pred pulnoci. Nasledujici nedeli jsme se masochisticky rozhodli cestu za plazi opakovat, tentokrat jsem si prisahala, ze se z asfaltky nehnu ani pod temi nejulisnejsimi sliby. A tak, kdyz se Davidovi opet podarilo vlakat me do lesa a zase tam byl pisek, dosla jsem k nazoru, ze jsem nesvepravna a jemu jsem vyhrozovala stridave rozvodem a vrazdou. Nastesti pro nase manzelstvi a francouzskou Surete tato cesta skutecne koncila na plazi. Bohuzel jiz nebylo tak hezke pocasi, jako predchozi tyden. Bylo chladneji a vetrno, takze byly ohromne vlny. Kdyz se mnou hrube vytrela dno asi pata a v kosickach od plavek jsem mela asi tri kila kaminku a muslicek, rozhodla jsem se more a v nem dovadejiciho manzela pozorovat z bezpecne vzdalenosti. Ovsem i na nej doslo. Poddala si ho vlna tak mocna, ze mu gumicuk na brylich byl malo platny a tak se vynoril bez nich. Ja byla s»astna, ze se vynoril vubec, nebo» bych asi sama zpet netrefila, on te ztraty ovsem trpce litoval. Nastesti mel nahradni bryle s sebou. Nedovedu si predstavit tu cestu, kdy bych z jedne strany vedla tapajiciho muze a z druhe kolo. Takto jsme dojeli krasne a mohla jsem si vychutnat Charlieho vtipkovani, kdyz se tazal jestli jsem nevyrobila zase nejaky defekt na kole nebo na noze. Francouzska brigadka nam pekne utikala, aniz se kdokoli pozastavoval nad nasledujicimi skutecnostmi, totiz ze jsme zde meli zustat maximalne 14 dnu, ze vetsina nasich veci zustala v Anglii v karavanu, ktery nejde zamknout, ze netusime kdy, jak a jestli vubec se tam vratime a ze ja pracuji bez smlouvy a taky bez vyplaty, protoze v Anglii jsem pobyla tak kratce, ze nebyl cas agendu vyresit. Nicmene posledni tyden v srpnu jsme se dozvedeli mnohe. Prvni informaci bylo, ze prijede na navstevu Charlieho matka a tudiz je nutne znasobit usili a vytvorit jeste velkolepejsi Potemkinovu vesnici. Dale, ze rodina se vraci do Anglie a nas vezmou s sebou, pricemz cesta bude nezapomenutelnym zazitkem, nebo» pojedeme nejprve autem do Spanelska a odtud veelikaanskou lodi do Anglie, jejda. Charlie o to prijde, nebo» odleti jiz o dva dny drive. Posledni tyden jsme se tedy opravdu snazili, vsichni. Verte nebo ne, David mel dalsi prilezitost k elektrikarske cinnosti neb se koupil sporak! Na posledni tyden dovolene, kdyz celou dobu jim nechybel a stravovali se po restauracich! Ó, tchyne je opravdu mocnou motivaci. Dominik se take nahle rozhodl odjet, vymlouvaje se na spatne pocasi. Vecer pred odjezdem prisel zase na veceri k nam (tchyne jiz dlela) a zklamal nas, protoze od sveho zameru s rumistem ustoupil. Vysvetlil nam, ze je na Charliem castecne zavisly a ze si nemuze dovolit pretahovat mu zamestnance. Skoda, mohlo to byt zajimave. Posledni vecere byla velkolepa (jak uz posledni vecere byvaji), vykouzlila ji tchyne (uctyhodne vysoka zena s dlouhymi vlasy barvy slonova kost a prisnym pohledem) a zasvetila tim do provozu novy sporak (coz jiste netusila). Podavaly se ruzne morske potvurky a byla to ņamka (varit teda umela baba). Rano jsme vstali jeste za tmy, naskakali do mercedesu a vyrazili. Celou cestu jsem si uzivala z mista ridice, prestoze neumim ridit. Hadejte, jak je to mozne? Zjistili jsme, ze uvidite-li pri spanelske dalnici ceduli s vidlickou, nozem a benzinkou, nesmite ocekavat odpocivadlo ani benzinovou pumpu, nybrz sjezd do mesta. Uprimne, malem jsme se vsichni poch_ ehm pocurali. V poledne jsme dorazili do pristavu Santander a tam uvideli tu lodicku. Tesili jsme se na ni, jak mali haranti. Naloļovani bylo pravda trochu casove narocne, nez se vsechna ta auticka narovnala na tri spodni paluby. Nejvice nas zaujalo pobytove misto pro psy. Na nejhorejsi palube byly umisteny kotce a jen po teto palube se smeli psi vencit. Dostali jsme elektronickou kartu od dveri vedoucich ke kotcum, abychom mohli Poppy libovolne navstevovat. Druha elektronicka karta nas vpoustela do nasi kajuty. Nejprve jsme se domnivali, ze mame jednoluzak, teprve za chvilku jsme prisli na to, ze druha postel je zasunuta ve strope. Koupelna byla uzasne mrņava, ale hezci nez ta, co mame doma. Dostali jsme kapesne a tak jsme vyzkouseli mistni restauraci. Na lodi byl i bazen, kino, herna, nekolik baru a samozrejme obchod. Tam se mi moc libilo, nebo» muj manzel, koupil sve rozmazlene fiflence dva parfemy, protoze se nemohla rozhodnout, ktery chce vic. Houpani jsme temer nevnimali a i v noci jsme se dobre vyspali. Rano jsme pochopili, ze uz nejsme ve slunne a sladke Francii, kdyz jsme vjeli do vetru, mlhy a mrholeni v Plymouthu. Pak znova cesta autem a zanedlouho jsme stali pred karavanem. Mandy nam radostne vyhazela veci z rakve, objala nas, rekla Bye, deticky take a rodinka byla v cukuletu pryc. Sli jsme se ohlasit vedeni hotelu, pri ceste po schodech jsme zjistili, ze se cely svet podivne houpe, v hotelu jsme zjistili, ze veskere vedeni je pryc a jiz tu nebude, v kancelari jsme zastihli konecne znamou tvar, patrila Anne a od ni jsme zjistili, ze o nas nema temer zadne informace, natoz aby mela nejake pro nas. Po navratu do karavanu jsme zjistili, ze se nam ztratili oba spacaky a tim jsme vycerpali vse, co se zjistit dalo. Jedina potesujici zprava byla, ze nemusime pracovat. Prestehovali jsme se do volneho pokoje, coz nebyl problem, protoze bylo po sezóne a v celem hotelu se nachazeli vsehovsudy tri hoste. Nasledujici dny jsme se vzpamatovavali z nasledku vysokeho pracovniho nasazeni a pobytu na krasne, nicmene houpajici se lodi. V pondeli jsme se vydali do Trura, asi dve hodiny cesty autobusem vzdaleneho mesta, kde mela TJM svou kancelar. Ukolem bylo ziskat informace i za cenu straslivych ztrat. V kancelari se vyskytoval Charlie, coz ho jiste velmi mrzelo. Vysledkem jednani bylo datum naseho odjezdu do Cech a fakt, ze Davidovi byla zaplacena jizdenka a dale prislib, ze moje vyplata bude zaslana na Daviduv ucet. Takhle se jiste citili Rekove, kdyz dobili Tróju. Vitezstvi jsme oslavili nakupy darku pro nektere privilegovane pratele a pribuzne. Pokud Te v teto chvili zachvatila vlna nadeje nech ji v klidu opadnout, pravdepodobne se Te tato informace netyka, ale netruchli je vas vetsina. I tak bylo baleni aktem zoufalstvi a dodnes nechapu, jak jsme to vlastne odtahli. V teto chvili jsme oba doma, ale nebude tomu tak dlouho, David opet odjizdi hajit nase barvy do Anglie a Francie, bojovat s dezinformovanosti, neinformovanosti a jinymi nastrahami cestovni kancelare TJM. Ja tu zustanu, taky budu bojovat, odmitam mluvit o tom s cim, protoze to stejnak kazdej vi a pak se uvidi. Prosime nezlobte se, ze jsme neusporadali zadne hromadne vitani a louceni, zabranily nam v tom takove dalekosahle projekty, jako vyroba kociciho prolejzadla, obchazeni uradu, technickych a jinych kontrol, navstevy doktoru, veterinaru, rodicu, nove narozenych synovcu a neteri a jine pohromy. Vezte, ze teļ uz to asi nedozenem, nebo» Krecek, Fousac, David, no zkratka muj manzel odjizdi ve stredu 4.10.2006. Pokud ovsem bez pohledu na jeho muznou presto vsak spanilou tvar nemuzete byt, tak vezte, ze dneska vecer, t.j. 3.10.2006 mame volno, budeme se nalezat doma a radi vas uvidime, takze nas muzete prepadnout, kdyz se ovsem predem ohlasite, protoze nam nefunguje zvonek, nebo» David opravi vsechno, ale pouze za tvrdou zahranicni menu, ach jo! Tadydadydaaaa a to je vse pratele.

Fiesta.

Seignose.

Na trhu v Seignose.

Na trhu v Seignose.

Posledni vecere.

V pristavu.

David, Amie a Liam.

Poppy.

Nase auto.

My.

Na lodi.

David v posteli na lodi.

Baleni.

Prolejzadlo.

Anezka

Soustons, nedele, 13. srpna 2006

Ted je 12:28 mistniho casu [to jest 12:28 vaseho].

Pųepis e-mailu, ktery jsme poslali svym pratelum, pokud jsi ho nedostal (-a), tak za a) jsme na te zapomneli nebo za b) nemame tvuj e-mail nebo za c) mezi ne nepatris.

Ahoj rodinko, pratele, kamaradi, kolegove, sousede, milenci, milenky, mimina, budouci mimina a jina zviratka! Prominte, ze Vam posilame mejlik takhle pohromade, jiste si zvladnete vybrat to, co je prave Vam urceno, ale s internetem je to tu vazne slabe, je asi tri kilaky od mista naseho vyskytu, v jedine mistni kyberneticke kafarne a majitel monopolista si jej nechava tvrde calovat. Tak se nezlobte, ze Vam nepiseme. Mozna Vas skoro vsechny zajima, jak se tu mame, jestli ne, tak tohle bude ten odstavec, takze ho v klidu preskocte a protoze David teda Krecek, no zkratka muj manzel jeste chrni, tak bude odrazet pouze muj nahled na celou situaci. A pozor bude to dlouhy! Tak hezky od zacatku. Jenom diky skvelym sousedum, kterym timto posilam svuj dik, jsem dorazila na letiste a dokonce vcas. Do Anglie jsem priletela letadlem a bala jsem se, ze spadne. Nespadlo, a tak jsem stravila prijemnych 10 hodin na letisti. Vetsinou jsem spala, zpocatku tak, abych mela hlavu a ruzne koncetiny polozene na vsech svych zavazadlech s postupem casu mi to bylo cim dal vic fuk, kolem seste vecer jsem je jiz opoustela na cele minuty, kdyz jsem netrpelive vyhlizela svuj let na obrazovce. Prestoze jsem odletala do, podle mych dosavadnich predstav, bohem zapomenute casti Cornwallu zvane Newquay, mela jsem obavy, ze se do letadla nevejdu, kolik se na cekin prihnalo lidi. Po pristani me privital manzel, myslim, ze byl i docela rad, ze me vidi a poklusem me umistil do velkeho auta, ktere ridil hezky kluk, jmenem Mathew. Je to tak, vazne se v Anglii jezdi vlevo. Zde se jiz temer rozptylily me predstavy o visce, kde lisky davaji pusu na celicko, kdyz se nam asi pet minut nedarilo zaradit do jizdniho pruhu, leveho. Newquay bylo rusne primorske centrum s nekoncicim nocnim zivotem a natrisklou promenadou lemovanou ve stylu bar, herna, diskoteka, klub, banka, bar, herna, diskoteka, klub, banka... Kdyz jsme se sli projit mesteckem, pripadala jsem si jako starena, vsude se valila pubertalni mladez. V hotelu, tedy spise studentske ubytovne, kde jsem mela a David mi ukazal nase kralovstvi, tedy karavan zaparkovany za hotelem, nebot jim dosly volne pokoje. Ale byl vlastne docela komfortni, spousta suplicku, skrinecek, policicek a velka postel. Socialni zarizeni vlastni, lec nefunkcni, takze spolecne v hotelu, ach jo. Nasledujici den mi dali volno na aklimatizaci, tak jsem pockala az se David trochu vyspinka, mel totiz nocni, pak mi ukazal Newqay za denniho svetla - utesy, rackove, plaz, vlny a osklive pocasi. Pak to bylo par dni sama prace. V hotelu se stridaly deti, kterym cestovni kancelar TJM, jejimiz zamestnanci jsme se stali, zprostredkovavala ubytovani, jidlo a program v podobe surfingu, bodysurfingu, windsurfingu, jizdy na kajacich, plachetnicich a raftech. David jiz mel par prilezitosti si to vsechno vyzkouset, ja zatim nikoli. Zato jsem si vyzkousela servirovani, myti koupelen, oken a zachodu, luxovani, zametani, vytirani a prevlekani paland, pricemz posledni jmenovane se stalo moji novou nocni murou. David mel neustale nocni sluzby, takze nas biorytmus se lehce odchyloval. Nicmene to zacalo byt podruznou skutecnosti ve svetle nove udalosti, totiz kdyz nam moje maminka zavolala, ze mame o kocku mene. Černousek utekl, bohuzel moji vinou, patrne v prubehu meho stresujiciho presunu na letiste. Kdyz se to David dozvedel, prestal spat uplne a zacal patrat jak ho vypatrat. Nakonec jsme se rozhodli vyslat hledaci skupinu, totiz me. Bryskne jsme mi koupili autobusovou jizdenku zpet do Čech. V Newquay jsem timto pobyla presne sest dni, cimzto jsem si nevydelala ani na cestu.Omlouvam se vsem, kterym jsem nedala vedet, ze jsem zpet. Uprimne, byla jsem tak znicena, ze jsem nemela temerc byla bez internetu a kredit z mobilu jsem vycerpavala velice rychle obvolavanim utulku a lidi, kteri se zacali ozyvat na zaklade vylepovanych plakatu, pojednavajicich o probihajicim patrani po te zlobive micine. Vsem, kterym jsem o svem pobytu vedet dala se omlouvam rovnez a mozna jeste o neco vic, protoze Vam zaroven moc dekuji za pomoc pri hledani - za prolezani houstin, za prochazeni sidliste krizem krazem, za probdele noci, za psychickou podporu, spolecnost a dobre rady. Jsem Vam vsem moc vdecna. Po tydennim pobytu, ktery bohuzel nebyl korunovan kyzenym uspechem, jsem prostrednictvim telefonni budky , ktera se mi stala temer domovem, domluvila s Davidem novy odjezd. A zase mi nekdo pomahal, tentokrat Davidova maminka, ktera se mi obetave snazila zajistit rezervaci , kterou mi nemohli vystavit na autobusovem nadrazi, a to nekam, kam jsem nakonec vubec nejela. Nasi zamestnavatele se totiz vyznacuji neuveritelnymi, logisticky narocnymi napady, ktere spocivaji predevsim ve snaze, dostat jedineho zrucneho zamestnance, ktery je schopen neco opravit, aniz by se trvale zmrzacil, do vsech jimi okupovanych objektu. Ano, tim onim jedinym sikulou je muj manzel. Proto jsem po jednodenni ceste autobusem, ktera vedla pres Dover, dospela do Londyna, kde jsem se s nim setkala a o dve hodiny pozdeji jsme spolu odjeli do Doveru. Teprve zde jsem se dozvedela, kam vlastne pojedeme. Puvodni idea, ze jedeme do Alp se nenaplnila, naopak jeli jsme k mori. Byla jsem prestastna do te chvile nez jsem si uvedomila co mam zabaleno - gorace, dvoje dziny, dva svetry a podobne. V Doveru jsme meli zaplaceny hotel, naprosto luxusni, predstavte si - bazen, snidane, diety. Po rannim cachtani, jsme si prohledli krasy bilych utesu a jedne cinske restaurace a pak se vydali do odbavovaci kancelare pro cestujici na trajektu, tedy Eastern docks ferry port. Zde nas mel nabrat autobus, smerujici s nakladem deticek do dalsiho mista, kde ma TJM sva chapadla a kde asi potrebuji neco prise ujistovala u ruznych mistnich zamestnancu, ze toto parkoviste je to jedine, kde nas mohou informovani ridici autobusu nabrat a pak uz jsme vyhlizeli autobus s napisem Travelsure. Dle dodanych instrukci jsme tam byli v predstihu t.j. asi ve tri. Priblizne v osm jsem zahledla jak autobus s logem Travelsure velkou rychlosti miji nase stanoviste. Ach jo! Par telefonnich rozhovoru v anglictine, ouuu jeeee, a naprosto neinformovani ridici nas o trictvrte hodiny pozdeji nabrali na nasem stanovisti. To je TJM! Po krasne nocni jizde trajektem, jsme zcela vycerpani usnuli pod fucici klimatizaci busiku, nedbaje hlucnych pubertaku. David nastydl. Druhy den jsme dojeli do jihozapadni Francie do primorskeho letoviska zvaneho Soustons. Privitani bylo uzasne, zdejsi manazerka Mel, nas ujistila, ze se nepredreme. Nasim ukolem bylo kazdy den nakoupit a pripravit do obeda asi ctyricet sendvicu a pak volno, muzeme si pujcovat kola a jezdit k mori, coz je asi devet kilasku. Nemohli jsme uverit vlastnim usim. Naboural ten autobus? Umreli jsme a ocitli se v raji? Ubytovali nas primo libozne v pokoji s koupelnou zatimco sami obyvali derave stany, az nam bylo trapne a pripadali jsme si jako nechutni prominenti. Vecere byla vynikajici, okoli nadherne. Jezero, trava, borovice, platany, slunicko. Jenom jsme se priblble usmivali a cekali, az nam to vsechno dojde. Pokud ted znechucene odvracite hlavu, ze nemate naladu cist o tom, jak si nekdo nestoudne uziva ve Francii u more a jeste mu za to plati, tak se nebojte a klidne ctete dal, protoze idylka skoncila hned druhy den. Dopoledne sice probehlo podle nastinenych planu, ukazali nam, co mame kupovat, jak si predstavuji ty bagety a ze je budeme pripravovat v takove polospadle chajde, v kuchyni, kde netece voda, asi tri kilometry od Navy clubu, kde jsme byli ubytovani. Ten domecek nazyvali Charlieho domem, kazdy den nas tam hodlali odvezt a pak s hotovymi obidky zase privezt. No fajn, jak chtej, ze? Kdyz jsme odpoledne siestovali a prave premysleli, jestli nekam vyrazime nebo budeme spat, zatukala Flo, ze dorazil Charlie a ma pro nas nejakou praci. Nalozila nas do auta a odvezla k one rozborene kuce. Charlie je sef. Nejvyssi, jenz se cti a jemuz se neodporuje. Zkratka majitel toho vseho zmatku. V jeho domacnosti, ktera cita manzelku Mandy a tri deti Davida, Lyama a Amie a taky psici Poppy, uz David nejaky cas pracoval. Ukazalo se, ze onen domecek je pouhym predvojem, patrne ubytovna vratneho, nebo tak neco. Za velkou dzungli zanedbane zahrady stal totiz veliky, opravdu hodne veliky dum, ve velice spatnem stavu. Ne tedy uplne na spadnuti, ale s mnoha stavebnimi, uklidovymi, natiracimi, opravovacimi a jinymi potrebami. Aha! Seznamila jsem se s rodinou a zacala s mytim kousku z nichz David zacal montovat kuchyn. Skoncili jsme tesne pred veceri na kterou nas odvezli obetave zpatky. Uz tomu rozumite? My pochopili druhy a nasledujici den. To se nas obetave ujal jakysi ctyricatnik, ktery se predstavil jako Dominik a zacal vsechno organizovat a to tak, abychom nebyli zatezovani jinou cinnosti nezli vylepsovanim letniho sidla. Sbohem bagetky, sbohem volna odpoledne. Kazdy den po snidani nas nekdo capnul, posadil do auta a odvezl na stavbu. Nicmene, uz dlouho jsem se necitila tak bezvadne, jako pri bourani, vyhazovani veci z oken, strhavani starych tapet a skrabani zdi. Kdo mohl tusit, ze ke spravne psychicke rovnovaze mi chybi jedine - neco rozmlatit. Vecery jsme travili bud mrtvi v pelechu, nebo se pripojovali k programu TJM pro deti. Tak jsme se skamaradili s bandou prima ucitelu, videli nocni trh v Soustons, pristav Port Albert a mesto Capbreton. Malem jsme zazili vybuch velke plynove nadrze v sousedstvi. K Davidove velkemu zklamani a me velke radosti jsme prijeli asi dvacet minut pote a videli jiz jen nekolik hasicskych sboru v plnem nasazeni. Po tydnu nam Charlie oznamil, ze nas pokoj bude obsazen a ze mame tudiz dve moznosti - stan, nebo onen smradlavy domecek pro sluzebnictvo na okraji jeho pozemku. Zvolili jsme domek a tak nam tam za odmenu zavedli studenou vodu. V sobotu jsem tam uklizela, deratizovala a dezinfikovala. Koupili nam tam postel a dovezli dve kola, abychom mohli jezdit na vecere do naseho plavebniho centra a na vylety. Śzasne, vzdyt se priblizil nas prvni volny den. Tesili jsme se k mori. Moc. A uplne zbytecne. Hned rano jsem zjistila, ze se nemuzu koupat a taky mi bylo pekne mizerne. Zustala jsem cely den v posteli, David solidarne se mnou. Zatimco muj pilny manzel rysoval nejaky projekt, melouchar jeden, ja spala. Vecer jsme jeli na kolech na vecu. Cestou zpet jsem zastavila na stopce a pri sesednuti z kola jsem si podvrtla kotnik, ktery okamzite nabyl neuveritelnych rozmeru. David dojel zpet do klubu pro Dominika, pomohli mi do auta a odvezli zpet do mista odkud jsme asi pred patnacti minutami vyrazili. Tam se vsichni kochali pohledem na obrovskou nohu a blahoprali mi k me sikovnosti. Pak jsme vyrazili do sousedniho mesta k doktorovi. Okamzite se prestan chechtat to je vazna vec! Doktor byl velmi sarmantni mlady muz s ostre rezanymi rysy, krasnyma rukama, svalnaty a opaleny. Kdyz spustil francouzsky byla jsem okouzlena, nicmene jsem mu samozrejme vubec nerozumela. Anglicky to bylo o neco lepsi. Zajimaly ho i takove intimni detaily jako jestli beru antikoncepci, bohuzel pouze z profesionalniho hlediska a to kvuli tomu, jestli mi muze napsat nejake prasky na splasknuti, chm. Kdyz jsme vyplazli 55 euro, definitivne jsem pochopila, ze neslo o rande, ktere by bylo i tak pomerne narusovano manzelovou a Dominikovou pritomnosti. Pak jeste "oslicku otres se" v lekarne a frceli jsme do domecku. Ac mne na me ceste zivotem neprovazi sarmantni Francouz se vzrusujicim prizvukem nyni jsem sveho partnera ocenila. Byl miloucky, hodnoucky a plny soucitu a starostlivosti. Podlozit nozicku a obkladek s ledovou vodickou, brrrr. Druhy den jsem vstala, zjistila, ze chodit muzu a sla se zapojit do pracovniho procesu driv nez moji majitele zjisti, jak moc jsem se jim zatim vyplatila. Akorat v pulce tydne jsem si dala jeden den volna, kdyz noha zase zacala otekat. Jinak jsme udelali more prace - zbourani patryrka, stare kuchyne a krbu, strzeni podhledu, umyti zdi, stropu a tramu, oskrabani hektaru tapet a tun omitek, vymalovani tolika mistnosti ze Michellangelo se muze jit zahrabat a vydrhnuti podlah. Davidova sikovnost pak dostala mnoho prilezitosti se projevit pri instalaci osvetleni, vypinacu a jinych vecicek, ktere vam muzou dat ranu a taky ze jednu dostal, kdyz narazil na drat skryty v krbu, ktery vypadal jako pavouk. Tech je tu sakra hodne. Z cehoz plyne pouceni: "Nikdy nesahejte na pavouky sroubovakem, ale vzdycky zkouseckou!" Od patku se v Soustons konal festival, protoze jsme kousek od Spanelska, byla to nefalsovana, ctyrdenni fiesta. Byli jsme pozvani na prima zranici do velkeho stanu na namesti. Podavala se susena sunka se zlutym melounem, kachni filet s hranolkama a jako dezert palacinka, naminam. Konecne prislo dalsi nedelni volno. Netes se tentokrat se mi nic nestalo. Byli jsme konecne u more a taky na trhu v devet kilometru vzdalenem mestecku Seignose. Mandy nas tam vzala autem. Bylo nadherne a na plaz se valily obrovske vlny. Deti nam pujcily bodyboarty a tak jsem zjistila, ze klouzani na vlnach je velka legrace a taky fuska, protoze vecer jsem byla unavena jeste o trochu vic, nez po celodenni drine. Taky se stala neuveritelna vec. Muj mily manzel cikansko-arabsko-africke pleti si spalil zada. Chudinka. V novem tydnu prijela rodine navsteva, znovu jsme byli pozvani na festivalovskou sparku, zatancila jsem si na ulici a okamzite ziskala asi devadesatileteho tanecnika a ctitele, nastesti to vzdal driv nez stacil dostat infarkt. Zacala jsem videt modre, protoze jsem kazdy den neco natirala na modro - dvere, vrata, okenice, osteni. Bude to tu vsechno modro-bile. Tak tohle byl dlouhy odstavec o tom, jak se nam tu dari, takze ted uz Vas vsechny jenom hezky zdravime, verte nebo ne chybite nam a styska se nam po vas. Tesime se na vsechna mimca, pritomna i budouci. Drzime palce a vzpominame na Vas. Rozhodne hodlame prijet v zari dom, pokud ne na furt, tak alespon na chvili. A na zaver mi dovolte jeste jednu potesujici informaci, nasla se nase kocicka. Tes se "vsaktyviskdo", uz si brousi drapky! MŅAU Anezka a David.

P.S. Pokud mate moznost, penize a chut, muzete nam do nasi haciendy zavolat, doma byvame vecer a telefonni cislo je 0033558411838.

Kostel v Doveru.

David dlabe rasy.

Na trajektu.

Nocni Dover.

Anezka.

Luxus v Navy Clubu.

Fiesta v Soustons.

Plaz v Seignose.

Festivalova zranice.

To je kraval.

Anezka

Cornwall, ctvrtek, 27. duben 2006

Ted je 17:21 mistniho casu [to jest 18:21 vaseho]. Po navratu z Francie, kde si me pochvalovali za "sikovnost", oni Anglicani jsou docela nesikovni, jsem byl nemile prekvapen anglickym pocasim, ve Francii bylo slunecno a asi 20°C a v Anglii prselo a jenom 9°C, no nic moc. Z Francie jsem si privezl nachlazeni :-).

Ted delam ze starych dveri nove (zatim se to dari) a jinak upravujeme okoli pred barakem (nejake ty kamenne steny, beton, spousta hliny, kompost). Dneska nam privezli 7 plachetnic (doufam, ze si take zajezdim). Jinak s novou kuchyni uz take finisujeme, muj nazor na travertinovou dlazbu je takovy, ze ikdyz ma nejake ochranne vrstvy, neni vhodna do kuchyne, no uvidime.

Pokud mate problemy vecer usnout, doporucuji listovani v katalogu firmy Argos, ktery cita pres 1600 stranek.

Jinak zdravim vsechny budouci maminky, a ze jich znam dost.

David

Montgenevre, nedele, 16. dubna 2006

Ted je 16:14 mistniho casu [to jest 16:14 vaseho]. Pouze v kratkosti. Byl jsem vyslan na sluzebni cestu do sladke Francie, sice to bylo na rychlo (behem dne jsem se dozvedel, ze jedu a vecer jsem uz byl na ceste), takze jsem sem jel bez lyzi, lyzarskeho vybaveni... Jinak tady bude koncit sezona a ja mam na starosti dohlednout, aby vsechny ctyri hotely, co tady mame, byly opraveny a pripraveny na dalsi sezonu (proste zlate ceske rucicky). V hotelich jsem dostal lyzarske vybaveni, takze rano pracuji a pak uz jen lyzuji. Snehu je tu porad dost. Uz musim koncit, pisu to na pocitaci v informacich a dochazi mi kredit.

NEPISTE NIC DO TLACHARNY NEFUNGUJE!!!! POUZIJTE RADEJI MAILA david.reichel@mavk.cz

David

Cornwall, sobota, 25. unora 2006

Ted je 15:20 mistniho casu [to jest 16:20 vaseho].

Takze co se udalo? Postavena pulka dreveneho plotu (foto snad priste, po dokonceni celku).

Dostal jsem to, chripku, pry se uzaviraji sazky, jestli to bude prvni ptaci v Evrope, kurz byl zajimavy, taky jsem si vsadil (ale nepovim Vam jak a kolik).

Kozy jako vozy, to sice nejsou, ale na velikosti nezalezi (prej?!). Jmenuji se Mum a Mushroom, ona je jeho matkou <=> on je jeji syn.

Moji domaci si udelali na ctyri dny dovolenou v Alpach, takze jsem byl sam doma (proto kazdy vecer jsem shlednul jeden dil naucneho snimku Home Alone (Sam doma), jeste ze byly natoceny ctyri dily, jinak nevim co bych delal! Take jsem toho moc nenaspal, vyroba zabezpeceni domu vezme docela dost casu, hlavne kdyz se musi kazdy vecer menit, ale nastesti uz se vratili, takze se konecne vyspim!).

Hral jsem si na truhlare a udelal jsem vratka pro kozy do jejich domecku.

Jeste fotecky:

Vratka

Mushroom

Mum

Poppy

Mejte se hezky a NEpiste do Tlacharny! Je rozbita! Pouzijte radeji e-mail.

David

Cornwall, sobota, 11. unora 2006

Ted je 10:01 mistniho casu [to jest 11:01 vaseho]. Mnozi se dotazy: "Jaky mame vynos vajec za tyden, kdyz mame 6 slepic?" To je opravdu velice zajimavy dotaz, proto jsem se rozhodl ho proverit.

Zde jsem tedy pro Vas pripravil jenoduchy graf:

Jak je z grafu patrno, i slepice dodrzuji anglicke zasady, ze se v nedeli nepracuje.

Jinak co se udalo za ty tri uplynule tydny? Byla vybetonovana jedna podlaha pro novou kuchyn, postaveny nove ploty cca 300 metru pletiva, a 313 sloupku, 4 nove brany, opraveny ploty u dive zvere, zasazeni 15 stromu a keru, vyroba luku a sipu, jedno kachni vejce a samozrejme nove prirustky dive zvere (4 kachny (cernozelene), 1+1 kohout, slepice (zvlastni druh), 1+4 kohout, slepice (bile)).

David

Cornwall, nedele, 22. ledna 2006

Ted je 13:35 mistniho casu [to jest 14:35 vaseho]. Posilam nejake fotecky za ctrnact uplynulych dnu.

Trikl

Trikl

Poppy

Poppy

Jezero

Jezero

Poppy

Poppy

strom

Vylet - majak a Atlantik

Vylet - Atlantik

Vylet - Mendy

Vylet - Ammie

Vylet - kriket a Charlie

Vylet - kriket a Charlie s Liamem

Vylet - Atlantik

Vylet - Atlantik a Poppy

Vylet - Ammie a Liam

Vylet - David

Vylet - zapad slunce

David

Cornwall, sobota, 7. ledna 2006

Ted je 11:49 mistniho casu [to jest 12:49 vaseho]. Tak jsem se po 14-ti dnech vratil do Cornwallu. Rad bych podekoval lidem, kteri si udelali na me cas a omluvil se tem, na ktere my uz ten cas nezbyl, snad priste to vyjde. Let probehl dobre a zde uvadim par postrehu, pro budouci cestovatele:

*) pokud cestujete s leteckou spolecnosti Air Southwest nema cenu se domahat letenky a odbaveni u spolecnosti easyJet, verte mi, fakt nema!

*) kdyz uz nejak zvladnete to odbaveni a osobni kontrolu, nezapomente si vzit vsechna zavazadla od rentgenu, protoze zapomenute zavazadlo zbudi zbytecny rozruch ostrahy letiste, ale za podivanou to stoji!

*) pokud uz jste nekdy leteli letadlem mate jiz svoje oblibene misto, kde radi sedite, pokud ne, tak jiste po nejakem touzite, proto je lepsi prijit na check-in co nejdriv a mit moznost si vybrat misto, ktere chcete.

Mejte se hezky a piste do Tlacharny!

David

Cornwall, nedele, 18. prosince 2005

Ted je 16:48 mistniho casu [to jest 17:48 vaseho]. Takze po odmlce jsem tu zas s novymi informacemi z Cornwallu. Moje rodina ted jela na tyden lyzovat do Francie (Charlee v Alpach ma par hotelu). Jsem tu sam, jeste, ze je tu diva zver, posilam video 1, video 2, video 3, video 4,. Prace na brane byly uspesne ukonceny, takze posilam fotecky. Schodiste je stale ve vystavbe, posilam video 5.

Brana I

Brana II

Brana III

Charlee a Mendy mi dali darek k Vanocum letenky tam a zase zpatky do Prahy, diky jim. Takze pokud me nekdo bude chtit videt nebo slyset, tak ma sanci od 23.12. (ve ctyri priletam do Ruzyne, doufan, ze do nove casti, kterou jsme delali v KBS.) do 6.1.2006, kdy odletam zpet.

Mejte se hezky a piste do Tlacharny!

David

Cornwall, nedele, 4. prosince 2005

Ted je 16:34 mistniho casu [to jest 17:34 vaseho]. Tak copak se udalo od minule? Pocasi je, fouka vitr vetricek a k tomu pada vodicka z nebicka a obcas ani jedno z toho. Jidlo je, supr, rybicka mrtva plave si v oleji, aby mohla byt posleze spapana, indicka kuchyne je take dobra, skoda tech slepic a kohoutu, hospudku tu maji krasnou a chipsy jsou tam take krasne. Prace je, prace a abych si udelal radost, tak jsem si udelal z bambusu stojan na sticks.

Tak, konec zdetinsteleho hlaseni!

Davidek

P.S. jeste fotecky:

Stojan I

Stojan II

V hospudce

Cesta domu

Cornwall, utery, 29. listopadu 2005

Ted je 17:31 mistniho casu [to jest 18:31 vaseho]. Dneska jsem pri vareni snidane spustil pozarni poplach (slanina nejak moc kourila a uz to bylo...). Nastesti byl doma Charlee, takze to dopadlo dobre, ale hezky to houkalo.

Tady jeste posilam video s mojim domeckem (video 1 a video 2)

David

Cornwall, sobota, 26. listopadu 2005, dodatek

Pouze jeden odkaz, jake to tu bylo.

David

Cornwall, sobota, 26. listopadu 2005

Tak nam vcera napadl snih, skoro 10 cm!

Tady jsou nejake moje fotecky:

Tohle je kuchyn mistnich.

Poppy.

Husy, kachny a Husokachny.

Husy, kachny a Husokachny II.

Husy, kachny a Husokachny III a jezero.

Tady bydlim.

Poppy a jeho nejlepsi kamarad (mic).

Chroust, Lucka a Ondra.

Ondra.

Hradek.

Hradek II.

Cornwall.

Vresoviste a trniste.

Kriz.

U krize.

Kriz II.

Sutr.

Cornwall II.

Prales.

Most.

"Blaznivy" dum.

"Blaznivy" dum II.

"Blaznivy" dum III.

"Blaznivy" dum IV.

"Blaznivy" dum s majitelem V.

"Blaznivy" dum VI.

Snezi!

David

Cornwall, ctvrtek, 24. listopadu 2005

Tak konecne jsem se dostal k tomu, zaktualizovat novinky z Londyna. Copak se vsechno stalo za tech hooodne dnu co jsem se odmlcel.

Pracoval jsem na jedne stavbe jako bricklayer, plaster, painter a labourer. Plat jsem mel velice slusny kolem 50 liber za den [8 hodin i s prestavkami]. Tato prace trvala presne 11 dnu. Pak byla stavba dokoncena a ja se zacal ohlizet po nejakem jinem jobu. Nastesti jsem pracoval s tremi ceskymi kluky, kteri mi dali kontakt na Maria [nedejte se splest jeho jmenem, je to Slovak, ten pry miva dost prace, ale je tam obcas problem s placenim. No zkusil jsem to. Po prvni schuzce, kdy jsem se mu sel predstavit a nabidnout mu sve sluzby, jsem odchazel jako vitez [s dobrym pocitem, ze ted konecne budu delat to, co umim [projektovat] a za hodne slusne penize [pres 60 liber za den cisteho]. Ze zacatku jeste potrebuje pomoci manualne a pak projektovani a dozor na stavbach, co vic si prat?

Takze jsem tam zacal pracovat. Poucen ze zkusenosti jinych jsem se dohodl s Mariem, ze mi bude vyplacet penize kazdy den. Souhlasil. Prace byla rozmanita od pomoci pri delani pavinku [zamkove dlazby], uklidove prace, zednicinu, betonaz, odstranovani barvy z drevenych konstrukci... a hlavne projektovani a vizualizaci plotu a schodu, pro jednu milionarku.

Jak jsem psal o nasi dohode, ze dostanu zaplaceno kazdy den, tak to byla pouze iluze a co jsem musel vyslechnout ruznych vymluv na tema, proc jsem vlastne nedostal penize a kdy je urcite dostanu.

No, byla to zkusenost,ktera me stala 550 liber, mnozi mi rikali, ze jsem hlupak, ze jsem moc hodny a cestny, ze kazdemu verim, ale ja si stale myslim, ze cest nakonec zvitezi.

Pondeli 12. zari 2005

Mel jsem jeste jedno zelizko v ohni [praci v Nothing Hillu na stavbe za 9 liber na hodinu, mam se jit hlasit 12. zari primo na stavbu], diky kteremu jsem doufal, ze preklenu pripadne financni problemy, vznikle nezaplacenim od Maria. Bohuzel, ani tato pojistka nevysla, prace nebyla! Dostal jsem skvelou depresi a rozhodl se, ze v Londyne nezustanu a pokusim se uchytit na venkove, kde muj jeden "bratr" z oddilu se svou pritelkyni pracuji. Zit a pracovat v anglicke rodine by mohlo prospet moji stale slabe anglictine. Jelikoz Chroust [to jest jeho jmeno] a Lucka jedou na chvili do Prahy, rozhodl jsem se na ne pockat doma u sve milovane manzelky.

Autobus mi jede ve stredu 14.zari mam necele tri dny na zruseni ubytovani, vraceni depozitu, zmenu proof address na posilani bankovnich vypisu, nakup velkeho VHV [a skauti vedi]. Jeste tehoz dne je vse vyrizeno, a jak uz jsem nekomu rikal, ze prace v UK je o stesti a nahode, tak se prave To Stesti na me obratilo, kdyz jsem si v bance chtel zmenit proof address. Bankovni urednik se me zeptal co delam, a ja mu odpovedel, ze jsem designer a builder, nacez se me zeptal jestli bych mu nechtel vymalovat pokoj. A tak jsem sel malovat pokoj, Kamran pochazi z Pakistanu a v Londyne zije uz 8 let, cestou jsme nakoupili vse potrebne pro malovani. Cesta autem od banky z Walhmstowe Central k nemu domu trva asi 40 minut. Cestou se stavujeme jeste na benzince doplnit nadrz a Kamran mi kupuje Pepsi na piti, to me mile prekvapilo [a jak se ukaze behem par hodin budu jeste mnohokrat prekvapem pohostinnosti a ochotou tohoto cloveka a dalsich lidi co s nim bydli]. Malovani se stava ze stropu ten bude brilant white a sten ty zas magnolia mat. Po odstehovani nabydku jsem zacal fillovanim prasklinek a der ve stenach a stropu, pak nasledoval prvni nater bilou, bohuzel strop je hodne spinavy skoro to vypada jako popalena mista od svicky, odhaduji, ze druha popripade treti vrsva by to snad dokazala zakryt. Pro dnesek jsem udelal prvni a zitra budu pokracovat. Behem prace jsem dostal k jidlu menu z KFC, samozrejme caj [to uz jsou ty Britove] a po zkonceni prace jsem byl pozvan na Indicko-Pakistanske curry kure, ktere se jedlo rukami a s moucnou plackou [muj hostitel [Kamran] byl mile prekvapen, ze jim s nimi rukami a ne pribory], pak jsem dostal moucnik a caj. Kolem pulnoci me Kamran odvezl na autobus a me cekala dvouhodinova cesta nocnim Londynem. Rano jsem vstaval kolem pate, abych prijel vcas, avsak londynska verejna doprava je nevyzpitatelna, cesta mi trvala pouze hodinu a dvacet minut. No nic, cekal jsem. Druhy nater stropu, misty i treti a konecne steny ve 14.00 koncim strop, steny a dokonce i dvere jsou natreny, jenom pockame dovecera az barva uschne jestli nebude potreba dalsi nater. S Kamranem jsem domluven, ze se sejdeme pred bankou v 17.30 a pojedem se kouknout jak to vypada po uschnuti, ted mam cas jeste koupit nejake darecky Anezce, bude to Harry Potter [novy dil] a katalog Ikea [zeby pracovni deformace?]. No stiham pouze ten katalog, jsou strasne zacpy na silnicich, Harry musi pockat do zitra. Tak barvy uschly dobre, takze jeste natrit zarubne a podlahove listy. Kamran je hodne spokojeny, protoze mi nabizi novou praci, vymalovat dalsi pokoj a jestli bych nemohl jeste vysparovar koupelnu. Domlouvame se, ze az se za mesic vratim, tak se na to vrhnu. Odjizdim od Kamrana jako tradicne o pulnoci.

Streda 14. zari 2005

Rano vstavam pred sestou, vykoupat se a rychle jet na Oxford Street do knihkupectvi koupit Harryho, cestou mi Chroust dava info, ze by mel mozna pro me praci v LOndyne, nejaky znami nejake pani se kterou se znaji, stavi v Londyne barak a potreboval by lidi, dostavam kontakt a pokousim se tam volat, poprve to bere nejaka zenska, ze Mike neni doma, pokousim se s nim spojit kolem 17. hodiny, pro zmenu je tam zaznamnik, tak alespon tam zanechavam omluvu, ze jedu na mesic domu a svuj mail s prosbou o poslani jeho, at mu muzu postat CV a reference. Mam tolik zavazadel, ze mi muj spolubydlici musi pomoci s jejich prepravou k autobusu. Diky Pajo! Cesta metrem probiha klidne je nastesti malo lidi. Po jednom kotrmelci jsme konecne u autobusu, odbaveni a za chvili uz sedim a jedu domu. Cesta probiha supr, v celem autobusu je nas jenom deset. Ja jsem celou cestu prospal natazem pres ulicku jsem obsadil svym lezici telem vsechny ctyri sedacky, jak jsem v noci zjistil nebyl jsem sam, vsichni takhle spali.

A dny plynuly...

co se vsechno stalo v Praze. Foceni pro Anezku V Okresnim archivu v Mlade Boleslavy, kvuli diplomce, malovani a natirani u nasich, stehovani nabytku, montovani nabytku, no byla toho spousta a HLAVNE schuzka s Chroustem a Luckou, ohledne prace u nich. A prave diky nim Vam ted pisi z Cornwallu.

Ctvrtek 24. listopadu 2005

Charlee, Mandy, Amy, Lien a David, to je moje nova rodina. Jsou na me hodni a nebiji me. Mam ted k dispozici velky barak pro sebe,cca 200 m2, dve koupelny, kuchyn, tri loznice a veliky obyvak.

Staram se o husy, kachny, husokachny, krepelky, slepice. Maji tu jeste dve kocicky a Poppyho to je pes. Jinak jsem pro ne udelal projektik plotu, a ten take postavim, jeste chteji presunout kamenne shodiste asi o pet metru, takze take delam vykopove prace pro nej. Vcera jsem jeste posekal travnik. Mam smutnou zpravu pro Chrousta a Lucku, mame o jednu malou husu mene uletela a uz jsem ji nenasel, je mi to fakt lito.

Moje nova adresa je:

Charles and Mandy

Penhalveor East

Redruth

TR16 6NL

Cornwall

England

jinak jsem kazdy vecer na Skypu, Icq, mailu.

Mejte se hezky a piste do Tlacharny!

David

Londyn, nedele, 28. srpna 2005

Ted je 16:50 mistniho casu [to jest 17:50 vaseho]. Byl to velmi namahavy tyden, ve skole jsem byl pouze na peti hadinach [z deseti], protoze to proste nestiham. Dostal jsem prvni vyplatni sek a vyskytl se mensi problem, nemam ho kdy vymenit ve svoji bance, nebot moje prace presne odpovida pracovni dobe banky [asi budu to muset zkusit misto obeda, pokud najdu NATWEST nekde pobliz]. V sobotu jsem pracoval v Edgwaru, pokladalo se parkoviste dlazbou pri jednom baraku, pekne jsme si zacvicily [presunuli jsme pres 18 tun dlazby]. Zitra je sice svatek, ale ja jdu do prace do Edgwaru. Koupil jsem si diskmena na MP3 [kvuli skole mam ji totiz nahranou na CD].

Mejte se hezky a piste do Tlacharny!

David

Londyn, nedele, 21. srpna 2005

Ted je 19:57 mistniho casu [to jest 20:57 vaseho]. Tak to byla fatamorgana! Pracovat jsem mel v projekci, sef byl pry z meho CV a referenci [timto bych chtel podekovat vsem, kdo mi je poskytli] velmi nadceny, ale bohuzel se uz neozval a po urgencich z moji strany, pry ted rozsiruji projekci o novou pobocku a ma plno prace, ale ze urcite zavola [= nezavola nikdy, to uz vim z vlastni zkusenosti]. Takze jsem zacal opet chodit do skoly a hledat jinou praci. Po tydnu bezvysledneho hledani, kdy jsem rozsiril svuj zivotopis o pozici kitchen portera, a cleanera a obesel jsem asi 80 moznych mist, prijel na nas barak Ivan, ktery mi doporucil, at to zkusim v centru, tak jak rek, tak jsem i udelal a svete div se jsem uz po druhem zeptani mel praci. Pracuji ted na rekunstrukci jednoho bytu, jako bricklayer, plat je £6 asi hrubeho na hodinu, ale je to porad lepsi nez nic. Rano vstavam uz pred sestou a v pul sedme uz musim byt na zastavce autobusu, pak me ceka 1.5-2 hodinova cesta metrem a autobusem, pracovat zaciname v 8.30 a koncime v 17.00, potom specham do skoly tu mam nastesti kousek od prace asi 30-50 minut podle toho jak to jede, takze jeste stiham opravit si diktat z predesleho dne. Skolu mam od 18.30-20.30 a pak konecne domu 1.5-2 hodinky, doma jsem kolem 22.00-22.30, takze kouping, paping a domecking [vykoupat se, najist se a jit spat], to vse vetsinou stihnu do 23.30 a rano opet totez. Pracuje se od pondeli do patku, ale tuto sobotu jsme byli take v praci, aspon budou penizky. Jeste jsem v sobotu po praci jel na jeden pohovor az do Edgware [6. zona], pohovor dopadl dobre jdu na zkousku pristi sobotu, jedna se o praci na soboty. Cesta domu me trvala skoro 2 hodiny. Dneska jsem spal hodne dlouho do 8.00, pak jsme meli uklid baraku, zasel jsem si neco koupit do Asdy, protoze to nestiham v tydnu. Po prichodu z obchodu jsem si udelal jidlo a sel jsem se ucit. No a to je asi, tak vsechno.

Mejte se hezky a piste do Tlacharny!

David

Londyn, utery, 9. srpna 2005

Ted je 10:37 mistniho casu [to jest 11:37 vaseho]. Kdyz jsem se v nedeli vratil z Prahy, mel jsem na posteli spoustu dopisu (konecne mam bankovni ucet s kartou, dale jsem dostal kartu CIS, ktera me umoznuje pracovat ve stavebnim oboru). Vcera jsem se opet prihlasil do skoly, tentokrat vsak na vecerni hodiny (18:30-20:30). Tento hrozny cas jsem zvolil kvuli moznosti rano pracovat (pokud nejakou praci sezenu, neco slibneho se sice rysuje na obzoru, ale uvidime jestli to nebude fatamorgana). Jinak jsem byl zaplatit najem na dalsi mesic £175 a aktivovat svoji platebni kartu v bance.

Mejte se hezky a piste do Tlacharny!

David

P.S. Preji PzS mnoho sil na prekonani ..i..

Praha, 5. srpna 2005

Ted je 20:28 mistniho casu [to jest 20:28 vaseho]. Protoze jsme meli s Anezkou vyroci nasi svatby, rozhodl jsem se vzit si "dovolenou", prekvapit ji navstevou a oslavit nase vyroci spolu. Dekuji Ladyne, Jendovi a Lucince, ze souhlasili-koupili-prisli-predali-a-nedostali vubec zaplaceno.

Tyden utekl jak voda a zitra uz zase jedu zpatky do Londyna. Preji vsem at se povede, co se povede.

Mejte se hezky a piste do Tlacharny!

David

Londyn, 26. cervence 2005

Ted je 20:20 mistniho casu. Dneska jsem dostal zaplaceno £280 za praci, kterou jsem delal 93 hodin! Nic moc!!!

Jeste jsem zapomnel minule napsat, ze jsem byl na uvedeni dalsiho dilu HARRY POTTERA do prodeje a zde jsou nejake fotecky z teto akce, ktera se konala jednu minutu po pulnoci 15. cervence. Atmosfera byla uzasna, ale zkazilo ji nedostatecne, ba primo nedbale obleceni prodavacu do kostymu!! viz foto.

Central point

V knihkupectvi

V knihkupectvi

V knihkupectvi

Hruza, co?

Museli jsme si HO precist primo v knihkupectvi!

TAk sem chodim do skoly.

Jinak zde jsou jeste fotky z barbecue:

Kamil pripravuje barbecue.

Kamil pripravuje barbecue.

Umelecka

Mejte se hezky a piste do Tlacharny! Ja si to nekdy prectu :-}

David

Londyn, 24. cervence 2005

Ted je 19:34 mistniho casu. Omlouvam se, ze nepisi tak casto, ale dostal jsem praci od agentury se kterou jsem prijel do Londyna [respektive jsem se jim nabidl jako stavar, a oni prijali moji nabidku]. Delam ted z chlivku koupelnu :-]] Uz se to snad blizi ke konci predelavam to uz skoro cely tyden a jeste den ci dva chybi! Jinak jsem musel kvuli praci presunout skolu o dva tydny, ale to v Callance neni zadny problem. Mym dalsim pracovnim ukolem bude udelat kalkulaci na pristavbu rodinneho domku, teda pokud se dohodneme se sefem o odmene. Je tu krasne pocasi, jenom dneska trochu prselo. Prvni vec co si koupim za svoji prvni mzdu bude pecene koleno, maji je v ASDE [supermarket] za £1,58 za kus! Mejte se hezky a piste do Tlacharny! Ja si to nekdy prectu :-}

P.S. pocitam s 13. pod BigBenem + spousta kocek zajistena!!!

David

Londyn, 14. cervence 2005

Ted je 19:20 mistniho casu [to jest 20:20 vaseho]. Jak mnozi v Vas jiste vedi, tak chodim v Londyne do Callan School, jelikoz se tato skola nachazi na Oxford street [1. zona jejich mestske dopravy, maji celkem 10 pasem 1-6 a A-D], tak me jizdenka stoji 25 liber/ tydne, pro jsem se rozhodl na doporuceni mych spolubydlicich vyzkouset jizdu metrem jen pres 3. a 2. zonu a pak pokracovat busem, ten je totiz pokud mate zakoupenou jakoukoliv permici na metro, po celem Londyne vcene permice. Cena se potom snizi z 25 liber na pouhych 13 liber a to se vyplati!!! Cestou ze skoly, byl autobus odklonen ze sve trasy, protoze se neco naslo v jednom autobusu pred nami, tak to policie uzavrela a my jeli oklikou, jednu trasu metra take uzavrely. Jinak ceny potravin jsou podobne jako u nas, neco je jeste levnejsi [ja ted kupuji igelitku plnou bananu, asi 4-5 kilo za 50 penci, asi 22 korun, a to jsem jeste ani nezacal smlouvat :-}], neco zase o trosku drazsi, ale pokud clovek sezene praci, tak je to v pohode a stacimu i 30 liber na mesic. Jinak jsem byl dneska u Jobkonzultanta a zitra jdu na pohovor k sefovi, pokud to vyjde mel bych delat ve stavebnim oboru. Vsem doporucuji se alespon jednou za zivot kouknout do Londyna, je fakt super! Pokud tyto stranky sleduje nekdo z KBS, rad bych vedel nejake info [jestli nejsou nejake problemy s pocitaci, na cem ted delate,jak se vede bez skolni jidelny, je tam nekdo novy, etc.]. Kamarad objevil internetovou kavarnu blizko domu za 70 penci na hodinu, takze se pokusim psat casteji. Mejte se hezky a piste do Tlacharny!

David

Londyn, 12. cervence 2005

Tak je to konecne tady, dostal jsem se do Londyna! Cesta probehla pomerne dobre, pokecali jsme si pri ni s nemeckymi celniky nad sackem s travou, vykourili par kartonu pasovanych cigaret, a na konec si jeden ze spolucestujicich dal pratelsky zapas s boxerem (jak se nosi na ruce) proti nemeckemu celnikovi. Asi po dvou a pul hodinach zabavy jsme pokracovali v ceste do sousedni Francie, tam to probehlo velice fadne az, dalo by se rici nudne. Zavazadla byla zkontrolovana detektorem na vybusniny a my mohli projet k anglickym celnikum, kteri nas privitali s tradicni anglickou pohostinnosti, tzn. potrasli s nami rukama a ukazali, jak je vlastne ranni (5.30) „skoro Anglie“ krasna (byli jsme totiz jeste stale pred Kanalem). Do Anglie jsme se dostali pod kanalem La Manche, z Falkenstonu. Je to slabych 90 mil do Londyna. Jak si takhle projizdime anglickym venkovem muzeme videt po levici stado ovecek s cernou hlavickou, vpravo zase par malebnych cihlovych domecku a v dali snad nejaky to stary hrad. Londyn: look right!, Thames, Tube, doubledackers, etc. P.S. omlouvam se, ale musim psat bey hacku a carek.

Pred odjezdem do Londyna, nekdy davno

Zde je to prave misto pro informace z Londyna, kterymi Vas budu (snad) zasobovat.